Night Trail Run RUSAVA - 22-23.7.2017

Rusava Night Trail Run aneb rychlé vystřízlivění…

Ještě před zhruba 10 dni jsem si žil vcelku poklidně a stabilizoval své tělo po nedávné stovce, když najednou telefén od Honzy Horáka, prý co dělám v 22-23.7? já proč?, že potřebujeme jednoho do štafety na 12 h. noční běh. A bylo vymalováno…

Zbývalo cca 10 dní do startu, tak rychle do cviček a tradá někam vyběhnout aby byla trochu fýza a abych jim to hned neposral při prvním kole. Naplánoval jsem si, že ještě tento týden dám nějaké ty kiláky nakonec zvládnuto 2x 21 km + cca 11 km a druhý týden už nohám klid. Jen v úterý pár dnů před startem byla svolávačka na závodní trati na Rusavě, že si to oficiálně proběhneme, abychom věděli do čeho jdeme. Tady dorazila skoro celá osádka a tam jsem se seznámil se supr bandou, která spadá do druhu Homo Sparťanus aneb závody Sparťan race. Mají můj obdiv lítat po bahně, potoku, pod ostnatým drátem, skákat s pytlem (jsem rád, že skáču ze svým, na tož tak ještě s nějakým cizím na zádech) nebo šplhají a pak valí do cíle, takže mají můj repekt. Okamžitě jsem zjistil, že to je skvělá banda lidí, ale taky žádné máničky. Takže o to více jsem měl nahnáno abych jim to případně neposral. Protože běh v týmu je o dobré taktice, náladě, přípravy atp… Po prostudování trati, kde jsme se i ztratili jsme zjistili, co a jak a s pocitem dobře vykonaného mého posledního úterního tréninku jsem se vracel domů plný dojmů a očekávání, jak to celé dopadne v sobotu.

Na chatu jsme se celý tým týden snažili domluvit co a jak, kdo co vezme, co by se mělo a nemělo a skoro vždy to sklouzlo do jiných témat, díky kterým jsme se náramně bavili a o to více se těšili na samotný závod a atmosféru okolo. Přesně tento typ závodů mám rád, kde se nehraje až tak moc na profi týmy a pomalu se nepřeje soupeři, protože o tom to není. Běhá se pro radost a ne pro zášť…

Zbytek týdne uběhl jako voda a mě chytala v pátek klasická předzávodní schýza. Seru na to, vyřeším to až v sobotu ráno, teď se hlavně vyspat abych měl energii ze soboty na neděli, protože 12hodin je prostě 12hodin a spát se asi mezi časech nebude.

Sobota. Rychle dochystat vše potřebné, nabalit jídlo, manželka udělala mé oblíbené vaječáky, těstovinový salát, minerálku, magnézka, piva, atd.. a ve 4 odpo tradá do Rusavy. Mezitím mi Kamila volala, že má pro mě chyceného fleka. Krásně to začíná říkám si. Dorazím, chvíli s Kamilou plkáme, pak doráží další osádka a valíme zabrat fleka pro stan. Rychle postavíme stan, holky napíchnou sparťanskou vlajku – to je základ prý. A tak jsme donosily do stanu vše ostatní. Sotva jsme se zabydleli, začalo CHCÁT - VIDEO !!! Holky chytly schýzu, veď sa to bude šmýkať. Jebeme na to. Bude sranda, řekli jsme si a byla. Prší a tak se najím ne? Cca 1,5 hodinky do startu 4,3 kilometrového okruhu, tak proč ne a hezky papám. Za chvíli přestane pršet a mé myšlenky běžet ve silničních teniskách mě stále neopouštějí a říkám si, že uvidím po prvním kole. (Mno, po prvním kole jsem to rychle přehodnotil) Mezitím je nálada v celém týmu stále skvělá, až uvolněná a tak to velmi rychle uteče a na jednou se blíží start prvních členů obou našich šesti členných týmů, kde jsem měl startovat jako druhý. Furt hooodně času pomyslím si, když najednou těsně před startem, kde se chystal Hošťa (Marek Hošťálek) řekl, že se prohodíme, že ho bolí hlava, jestli se neprohodíme. Do pi…, neva jdu na to.

Postavím se na trať mezi ty největší bouchače, kteří to chtějí všem týmům nejlépe rozběhnout a tak si říkám, že to zkusím taky. Vedle mě je Viktor z druhého našeho týmu. Viktor a jeho muskulatura připomíná playboje z časopisu na lásku a krásný život. (já být ženská tak ho klofnu..) no tak si říkám, že se ho zkusím držet, protože musí letět jako Concorde a uvidím, kde zdechnu. Další otazník byl, že jsem vůbec nevěděl, jak vypadá seběh z kopce, protože jsme jej při tréninku minuli a tedy jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu. Kašlu na to, naseru to tam a buď se poseru nebo to dám a nebo možná obojí J.

Těsně před startem kouknu na hodinky, kde tep ukazuje 130? WTF? Dobře to začíná, Viktor se řeže jako prase a já taky, bo mi nic jiného nezbývá… sem zvědavý jaký tep budu mít v tom 2km kopci s 250 metry převýšením, předpokládám tak 300… s pocitem úplného malého Jaryna se ozve start. Jdu na to. Malá startovní/cílová rovinka zatáčí na sjezdovku kolmo. Jdu na to, začínám přidávat a prodírat se mezi 10-15 nejlepších, Viktor někde za mnou a říkám si, že zatím dobrý… furt to jde, cca 300 metrů kopce za mnou. Najednou Viktor plným plynem mě přeskáče jako srnka běžící si pro svou sůl do krmelce. Tady je něco špatně a bylo. Motory vynechávají a tak jedu na záložní generátor. Něco se pokazilo a vůbec mi to nejede, Viktor a další střelci kdesi přede mnou a mě dochází, že to nějak nejde. No nic, zapínám improvizovací mód. Zpomaluji a nabírám energii na další stoupák, nechávám se předbíhat abych se nabil.. furt si říkám ještě něco okolo 2,5-3 km do cíle. A ten Vikin také kdesi vepředu, ale občas ho zahlédnu někde přede daleko mnou. Příroda je krásná, škoda, že ji vůbec nevnímám, bo jsem úplně v péčku, ale nevzdávám to. Nahazuji pojistky a pomalu se chytají motory. Přestává píchat i v boku a pomalu se blížím k seběhu. Tak tady velká neznámá. Někteří pro jistotu jdou nebo pomalu běží bo to je vcelku padák. Místy i krásně kluzké a vlhké po dešti a pak zase suché. Nádhera. Úplně přirozeně nestabilní podloží lesního charakteru navíc vystajlovaná traktorem, který tam před nedávnou dobou projel. Tak tady to bude prdel, pomyslím si. A byla, pustím to a nohy začnou nepřirozeně makat a dělám kroky snad okolo 2-3 metrů až se sám divím, že vše drží. Letím jako žulová kostka z kopce a čekám, kdy se co vysere. Funím u toho jako prase divoké s aktuální africkým morem, protože to logicky nemůžu udýchat. Běžci, které jsem tímto démonickým během přímo dolétl se otáčí co za kance za nimi funí a rychle uhýbají, když vidí kreténa letícího nekontrolovatelným letem. Někteří dokonce uskakují až za lesní cestu a koukali na mě jako bagr na tvrdou hlínu. Snažím se vyslovit něco jako, děkuji. Když nad tím tak teď přemýšlím, asi to nebyl úplně dobrý nápad, respektive jsem to měl před tím promyslet, protože to vyznělo asi jako: uf-ha-chu-ji. Takže asi jsem měl raději držet hubu J Letí mi to, tak toho chci využít a dávám tomu, co to jde, protože si uvědomuji svou ztrátu z toho výběhu. Dobíhám a předbíhám i lidi, kteří byli hodně přede mnou a tak si říkám, že dobrý. Ještě než jsem vyběhl z toho nejhoršího padáku se mi začínají brutálně zahřívat chodila od toho, jak mi jezdí chodidla v botě dopředu a dozadu. Být kopec ještě delší, tak bych asi uvybroval oheň v botách…

Vybíhám z toho nejhoršího padáku na louku, která vedla mezi minové pole v podobě kravských hovnobomb, ale zase to mělo výhodu, šlápneš a jedeeeeš. Louka byla také vcelku z kopce, tak stále valím, co to jde někde na 4-5 min/km a vidím i Viktora, tak zapínám forsáž a za kravínem ho rychle dobíhám, kde na nás čekala po přeběhnutí malého potůčku bahnitá 5 m vysoká stěna na bázi zapni 4x4 a vylez. Jupí je to za mnou a už jen posledních cca 600m do cíle. Už čichám vůni cíle a tak zkusím ještě přidat a do cíle dobíháme s Viktorem Poláchem spolu. !!! VIDEO DOBĚHU !!! Mno nedalo mi to a tak jsem si ho ještě loupl někde kousek před cílem J. V cíli rychle předat Markovi Hošťálkovi čip aby mohl valit do druhého kola. Marek nasadil tempo veliké a běželi souběžně s druhým našim týmem, kde do druhého kola šel po Viktorovi Honza Herman. Oba letěli nadzvukovou rychlostí a dali oba skvělé časy a připravili půdu pro 3 rundu, kde startovala naše děvčata Evča Hačundová a Zuzka Matulová. Ty se rvaly hned v prvním kole, co to šlo. Evča doběhla dříve a tak se začala štafeta půlit.

Za chvíli přiletěla i Zuzka, která doběhla plná radosti a nadšení do dalších kol se slovy: Pičo, co je to za terén? Za Zuzou startoval Jarda Gajdošík a za chvilku byl zase v cíli a předával čip Kamile Nguyenové (husté příjmení, fakt se musí nechat), se kterou jsem měl čest startovat do svého posledního čtvrtého ranního kola, kde jsme se potkali a valila fakt perfektně, ale to předbíhám. Kamča jakožto předseda druhého týmu se rvala co to šlo a bojovala jako sparťan a předávala Helence Simerské, která si ještě zahrála hlavní roli v závěru celého runu, kdy na ní vyšel černý Petr a musela to tam narvat aby se jim započítalo ještě jedno kolo, než vyprší čas 12 hodin. U nás po Evči na trať vystřelila jako čtvrtá v pořadí Lidka Maňáková a pak pátá Bohunka Hanačíková. Tyto baby mě dost překvapily. I když měli obavy, jak to první kolo zvládnou, ale obavy nebyly na místě a i ty zbylé další tři kola zvládli neuvěřitelně dobře! A jako poslední v naší štafetě startoval Honza Horák, který mě do tohoto celého uvrtal. Honza se s tím také moc nemazal a po půl hoďce byl v cíli a vše začalo nanovo a já si převzal čip a tradá na trať. Zapínám čelovku a hurá zase do toho podrbaného svahu. Ještě před druhým kolem jsem si říkal, jak se budu snažit odpočítat mezi jednotlivými koly, ale s dvanácti člennou smečkou krvežíznivých sparťanů, se to moc nedalo.

Zpětně vyhodnocuji, že to bylo i dobře, protože jsme se i více poznali, zažili jsme úžasné úsměvné momenty, kde jsme se sami sobě řezali, až to nešlo zastavit. Půjčovali jsme si spacáky, karimatky, jídlo. Prostě jako jedna velká rodina, kde jakoby každý měl nějakou svou nepsanou roli se kterou vlastně ani nepočítal, neznal ji, ale dodržovali ji a tím to celé soukolí fungovalo na 100%. V mezidobích svých kol se všichni snažili relaxovat, jíst, různě se zabavit, natáčet videa, fotit, zahřívat svému kolegovi spacáky a co můžu říci s naprostým klidem je to, že to strašně rychle uteklo a najednou jsi nastupoval do dalšího kola. Fakt strašný fičák. Dále se domnívám a troufnu si říci, že konkurenční týmy, které byly všude kolem nás nám naši uvolněnost, nadhled a zábavu museli 100% závidět.

Druhé kolo jsem si už více užíval. Dokonce jsem 95% trati běžel a jen asi ve dvou místech šel, protože to fakt sakra do toho kopce nešlo a neběželi to ani ostatní. Vše už bylo mnohem lepší, zvolil jsem už lepší tempo a tak zbylo více energie na seběh. Ten už je při svitu čelovky. To už bylo opravdu pro otrlé a řádný masox. Po zpětném prostudování všech dat z hodinek jsem to tam nasral v tom seběhu stejně rychle jako za světla. Ale už musel člověk dávat sakra pozor, kde šlape. A opět běžci uhýbali a opět jsem se snažil jim poděkovat - uf-ha-chu-ji… ale slušnost je slušnost. V cíli jsem měl jen o trochu pomalejší čas než v prvním kol. No vlastně po prostudování všech 4 kol jsem běžel všechny kola v rozmezí cca 1 minuty, což není vůbec zlý, když vezmu v potaz fakt jako únava, terén, noc.., ale mohlo to být i lepší. Hold příště. Časy 27:13, 28:15, 27:33, 28:33 min. na kolo považuju za dobré a jsem rád, že jsem mohl takto přispět do mlýna na celkový 5tý flek! Ostatní se rvaly, jak jen mohli a všichni do toho dávali co šlo aby to šlo J za což jim patří velký dík, že jsme to tak zvládli. Druhý tým v závěru ještě zabojoval aby Bohunka doběhla cca 5 min. před koncem limitu 12 hodin a tím urvala 9 flek pro druhý tým.

Bujarou oslavu v cíli moc lidí nepobralo a kdosi se mě ptal ze závodníků, proč furt něco oslavujeme… Na češ jsem mu odpověděl, že my furt něco oslavujeme. Asi to nepochopil, neva. Po časovém limitu jsme začali balit své saky paky abychom se mohli po předání medailí (proto to děláme ne? ) rozjet do svých koutů lízat si své rány a s pocitem dobře odvedené akce jsem večer doma usnul jako miminko, kde mě ráno nasral jen v 6:00 budík.., ale to už je další pohádka… Ne tohle už vlastně není pohádka, protože bylo pondělisko…

Takže bando, díky za supr akci, běh a vůbec všechno a doufám, že toto nebylo mé jediné vystoupení, protože týmová štafeta je fakt prdel…

fotky použity z ofic.webu RUSAVY Night run foto - ofic. web

A samozřejmě taky od Kamči fotky a videjka foto + videa